Speciální rozhovor s Russelem Crowe

„Chci poznat sever, jih, východ a západ každého města, ve kterém jsem. A nejlepší způsob, jak to udělat, je na kole.“

Přestože se nechvalně proslulý rošťák Russel Crowe od doby, kdy házel telefony po lidech a trpěl záchvaty vzteku, celkem uklidnil, pořád dokáže být rebelským a oddaným tátou.

Tento Oscarem ověnčený Australan (původem z Nového Zélandu) se ve svém posledním filmu, komedii Správní chlapi zasazené do 70. let, objevuje po boku časopisem People oceněného („Nejvíce sexy muž“) herce Ryana Goslinga (oskarová nominace za film Half Nelson).

Pod režisérským vedením Shana Blacka, režiséra filmu Iron Man 3, v tomto filmu Crowe hraje vymahače, který se dá dohromady s neúspěšným soukromým detektivem (Gosling), aby našli nezvěstnou dívku. Během vyšetřování začnou odkrývat šokující spiknutí, které dosahuje nejvyšších úrovní právního systému. Správní chlapi se podobají filmům na hranici komedie a film noir jako Chyťte ho!, nebo Blackově předchozímu filmu Kiss Kiss Bang Bang, ve kterém hrál Robert Downey Jr.

Slyšeli jsme, že jste se přepravoval na motorce, když jste točil komedii zasazenou do L.A. 70. let Správní chlapi.

Ne, bylo to na kole. První den natáčení vždy začnu zlehka a potom přidávám. V každém městě, ve kterém jsem, chci poznat sever, jih, východ a západ toho města. A nejlepší způsob, jak to udělat, je na kole.

Kolik kilometrů jste denně najel?

Kolem 100 km za týden. Někdy více, protože jsme pracovali mimo město. Jeden týden jsme natáčeli ve Stone Mountain (Georgia), což bylo pekelně daleko.

Jaké kolo máte?

Mám horské kolo Scott. Mám rád horská kola, protože u nich nezáleží na terénu. Můžu být na silnici nebo v přírodě. Mému tělu nesedí cruisery. Nemám rád tu předkloněnou pozici. Vím, že to asi bude znít divně, ale kvůli bezpečnosti mi vyhovují širší duše, obzvláště když člověk jezdí ve městě jako je New York, kde probíhá hodně stavebních prací. Zahnete za roh a narazíte na díru, do které můžete spadnout.

Berete si s sebou kolo na každé natáčení?

Beru.

Při přípravě na natáčení jste tuto postavu hodně promyslel, že?

Hodiny bychom se mohli bavit o tom, jaká je minulost mé postavy Jacksona Healyho, ale když to zkrátím, tak jsem chtěl, aby pocházel z jiného místa. Nechtěl jsem, aby byl z Kalifornie, takže je velice viditelně z východního pobřeží. Myslím, že strávil většinu svého života v armádě. Když vezmeme v potaz jeho věk, bavíme se pravděpodobně o době, kdy byla korejská válka. Šel k námořnictvu a potom se dostal až do Vietnamu. Pravděpodobně je venku pouze čtyři nebo pět let. Jeho minulost se dá poznat z toho, jak uklizený a minimalistický je jeho byt.
Zatímco někteří lidé mají deset různých kusů jedné věci, on má jeden. Nezabývali jsme se jeho minulostí, protože to není potřeba, ale v rámci své vlastní přípravy na roli jsem přemýšlel o tom, jak se člověk v jeho věku, který ničeho nedosáhl, dívá na postavu Ryana Goslinga a pořád má tu představu, že jednoho dnes bude tak moc „cool“ jako on. Myslím si, že ví, že v jeho životě něco chybí, ale neví, co to je. Nese s sebou velký smutek. Je schopný, ale chce být užitečný.

O rodině:

Jaký typ táty jste?

No, pokud se zeptáte mé exmanželky (Danielle Spencer, se kterou má dva syny), tak moc dobrou známku nedostanu (směje se). Když jsem se svými dětmi, pořád slyším lidi říkat, jak jsou vyrovnaní. Mluvíme spolu otevřeně, vídám jak tak často, jak to jen jde. Ale zároveň je důležité, aby si uvědomily, že mám v životě určitá privilegia, a já jim vysvětlil, jaká ta privilegia jsou. Takhle to je a tohle jsme. Tohle je člověk, kterému musíš být vděčný, protože je to velice důležité. Oba (dvanáctiletý Charles a devítiletý Tennyson) jsou při zemi. Díky mé práci zažili spoustu skvělých věcí, ale neberou nic za samozřejmost a jsou skromní a vděční za věci, které mají. Pokud se mi podaří, aby to tak zůstalo, vše bude v pořádku (směje se).

O blízké budoucnosti:

Máte úspěšnou kariéru – vyhrál jste Oskara, zrežíroval film. Jaké jsou vaše cíle do budoucna?

Nikdy jsem nebyl moc důsledný (co se týče rozhodování se, co budu dál dělat). Určitě existují lidé, kteří si napíší seznam režisérů, se kterými chtějí pracovat, ale já nikdy nebyl jedním z těch, kteří touží po tom, aby ztvárnili svoji vlastní verzi Hamleta. Odpovídám na to, co mi přijde pod ruku. Buď se mi to líbí, nebo nelíbí. Nezáleží na tom, jaký to má původ, nebo kdo ve filmu hraje. Všechno tohle přichází na řadu později. Když si přečtu scénář, a nějakým způsobem se mi ten příběh zamlouvá, tak je to pro mě znamení, že bych ten film měl dělat.

Kategorie Tagy