Rozhovor s Drew Barrymore

"Už teď mi chybíš" je jedna z posledních počinů této herečky. Film, který zkoumá celoživotní přátelství mezi dvěma ženami, které prochází těžkými časy. Je to příběh, který režírovala žena - Catherine Hardwickeová - napsaly a zahrály ženy, a proto je v něčem přelomový a Drew Barrymoreová ho právě proto shledává zajímavým.

‚‚Vždycky jsem byla typem člověka, který pro něco udělá vše co může, aniž by musel někoho potopit.’’

Proč jste se chtěla pustit do tohoto filmu?

Protože je to úžasný příběh o tom jaké to je v životě někoho milovat. To je to, o čem by měl život být. A také to je něco, co jsem opravdu chtěla aby viděly mé dvě dcery. Je to film ženách vytvořený ženami. Promlouval ke mně na každé úrovni. Byl plný emocí. A zkrátka byl o všem, čím si v životě procházíme v jednom.

Jste v tomto průmyslu již dlouho, jak vnímáte pozornost, která se nyní ženám dostává?

Je to skvělé. Zrovna se mi narodila malá dcerka Frankie, když jsme natáčeli tento film. Takže už jsem matka dvou dcer a tento film je celoživotním přátelství mezi dvěma ženami. Scénaristou a režisérem byly také ženy. A poprvé ve svém životě jsem byla dojatá, že tento film je plný žen a ženskosti. Hodně mě to ovlivnilo. Celý vesmír se otřásl a vše bylo jen o ženách.

Ale stejné platební ohodnocení je stále ve hvězdách...

Ano a je to stále problém. Musíme proto dělat vše, co je v našich silách.

A co tedy můžeme udělat?

Na to je třeba velká odpověď. A velmi komplikovaná. Ale krátká odpověď by také nebyla dobrá. Prostě musíme dělat, co můžeme. Vždycky jsem byla typem člověka, který pro něco udělá vše co může, aniž by musel někoho potopit. To je přesně to, co bychom měli dělat všichni.

Připomenul vám tento film vztah s vaší nejlepší kamarádkou? Nebo byste si přála mít takovou kamarádku?

Vždycky mě potěší, když někdo řekne: ‚‚Po shlédnutí toho filmu jsem musela zavolat kamarádce.‘‘ Zrovna včera jsem slyšela, že úspěch je definován úlevou. Mně se vždy uleví, když to někdo řekne. A také se nadchnu.

Ve filmu se odehraje tragédie. Máte zkušenost s někým, kdo onemocněl rakovinou prsu?

Ano. Lidé, které znám a dokonce někteří, které na světě miluji nejvíc. Moje tchýně a také má obchodní partnerka, Nancy Juvonen, která je mojí osobní hrdinkou, ty obě přišly o své matky. A obě mi řekly, jak moc skutečné to je. Je to velmi dlouhý, vyčerpávající proces. Je v něm trocha humoru a frustrace, vyčerpání a také to, že se jeden rozdá pro druhé. To bylo pro mě velmi důležité. Popravdě, to bylo vše. Cítím, že ve filmu, ať už je záměr jakýkoliv, někdy zkrátka nedokáže zachytit skutečnost, i když se jedná jen o tiché okamžiky. Je to tím, že se do filmu snaží dostat co nejvíce okamžiků. Přitom je to denní život.
Film musí obsáhnout co nejvíce ze života, přátelství a také zkušenosti, kterými tato skupina lidí prochází v tak krátkém čase. Někdy vyváží realitu a humor s tichem a sílou, kterou to s sebou přináší a také co nejvíce zkušeností až divák uvěří, že je to skutečný život prožívaný těmito lidmi.

A jaký je tedy život?

Krátký. Toť vše. A vy si to neuvědomíte do té doby, kdy se vše už bortí a vy najednou musíte být přítomní a milující.


Kategorie Tagy